Neochvějná naděje

Naděje je tím, co tento ubolený svět hledá a tak zoufale potřebuje! Vzpomínám si na příběh admirála Jima Stockdalea, který byl nejvýše postaveným vojenským důstojníkem Spojených států v zajateckém táboře Hanoi Hilton během vrcholící vietnamské války. Stockdale, který byl během osmiletého věznění v letech 1965 až 1973 více než dvacetkrát mučen, přežil válku bez jakýchkoli práv vězně, bez stanoveného data propuštění a bez jistoty, zda se vůbec dožije toho, aby ještě někdy viděl svou rodinu.

Na základě jeho příběhu vznikl v odborných kruzích termín „Stockdaleův paradox.“ Je to postoj neochvějné naděje, který má velmi blízko k definici biblické naděje. Je to předsevzetí zachovat si neoblomnou víru, že můžete a nakonec zvítězíte bez ohledu na obtíže. Zároveň však potřebujete disciplínu konfrontovat se s nejbrutálnějšími fakty vaší současné reality, ať jsou jakékoli.

V knize Jima Collinse Good to great popisuje admirál Stockdale svou zkušenost z vojenského zajetí takto: „Nikdy jsem neztratil víru v konec příběhu. Nikdy jsem nepochyboval nejen o tom, že se dostanu ven, ale ani o tom, že nakonec zvítězím a že se tato zkušenost stane určující událostí mého života, kterou bych při zpětném pohledu nevyměnil.“

Ve svém vyprávění admirál říká i to, že to byli právě optimisté, kteří vojenské vězení nepřežili. „Optimisté byli ti, co říkali: ,Do Vánoc budeme venku.‘ A Vánoce přišly a Vánoce odešly. Potom řekli: ,Do Velikonoc budeme venku.‘ A Velikonoce přišly a Velikonoce odešly. A pak Den díkůvzdání a pak byly opět Vánoce. A oni zemřeli se zlomeným srdcem.” Ti, kteří však spolu s admirálem muka vězeňského tábora přežili byli ti, kteří byli rozhodnuti nevzdat se a neztratit víru, i kdyby to mělo trvat roky.

Skutečná naděje podle Stockdala nikdy nezaměňuje víru, že nakonec zvítězíš, s disciplínou čelit nejbrutálnějším faktům své současné reality, ať jsou jakékoli. Rovněž biblická naděje není postavena na našich okolnostech či rychlých zkratkách k bezbolestnému životu. Skutečná naděje nikdy nepopírá fakta a náročnost daných okolností. Je však schopna dívat se na naše okolnosti z pohledu věčnosti a důvěřovat Bohu, že s Ním zvládneme překonat třeba i tu nejtěžší překážku či zkoušku. Naděje není jen nějakým naivním přáním si dobrého. Je postojem víry a pohledem na budoucnost, který je postaven na základě Boží dobroty a věrnosti.

Naděje nás naplňuje v okamžiku, kdy uvěříme pravdě. Tou ultimátní pravdou je to, že Bůh-Otec je s Tebou ve všem, čím procházíš. On v Tebe věří a nikdy Tě nezanechá ani neopustí. S Ním zvládneš přeskočit každou zeď a zdolat každého obra, běžíc mu vstříc s nadějí v srdci a modlitbou na rtech.

Vlado Žák

Otcův dům, Bratislava