Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.

1Kor 13:13

Tento text je o naději. Naděje vytváří prostor. Určuje, kam až bude sahat naše víra. A víra ožívá skrze lásku. Ať se v životě dostaneme na jakékoliv místo, tyto tři zůstávají.

Ve Starém zákoně má naděje zvláštní místo. Je to poslední věc, která zbývá. Když končí naděje, končí vše. Nejvíce výskytů slova „naděje“ najdete v knihách Jób nebo Přísloví – v knihách moudrosti. V kontextu těžkostí a zdánlivé beznaděje. Tam je naděje potřeba, tam přináší život.

Jak vlastně popsat naději? Naděje říká „V tuto chvíli to vypadá špatně, ale očekávám, že to dobře dopadne“. Otevírá nový prostor tam, kde se zdá, že už není žádné místo. Když není naděje, není už nic. Pokud ale naděje zůstává, vždy je možné jít dál. Vždy je cesta. Vždy je prostor pro obnovení a růst.

Naději máme v různých oblastech života. Jedno mají společné. Kde je naděje, tam je život.
– Naděje pro sebe. Někdy je nejtěžší najít právě tu
– Naděje pro druhé, která se uvolňuje v kontextu Lásky
– Naděje, která přesahuje i smrt – naděje na věčný život

Podobně jako víra, ani naděje není pocit. Je to stav mysli, pro který se rozhodujeme na základě reálných skutečností. Naděje potřebuje mít pevný základ, jinak je to naivita. Naivita říká: „to bude dobré“, kdežto naděje ví, že „ještě pořád existuje možnost, že to bude dobré, protože…“ A to konečné „protože“ je Bůh. Bůh, který vidí to, co my nevidíme. Který je na jedné straně Stvořitel všeho a zároveň milující Otec, který pro nás chce dobré. On je zárukou, že nikdy nedojdeme na místo, kde by naděje nemohla vytvořit místo pro víru, která skrze lásku znovu přinese život.

Jan Selnekovič
The Life Factory, Nové Město pod Smrkem